Hlasuj pro mě tady prosím!

Leden 2012

Převlíkání v autě

31. ledna 2012 v 14:39 Zažila jsem..
Dne 17.1 2012 v úterý se mi stal úžasný, nezapomenutelný a celkem vtipný zažitek .. :D
Jako každé úterý jsem měla tenis, ale tetokrát mě můj strejda nemohl vyzvednout, protože byl v Praze a tak jsem jela s mojí kámoškou a její mamkou. Kamarádka i její mamka mají trochu ve zvyku chodit pozdě. Měla jsem u ní být myslím o čvtrt na sedm a přišla jsem bylo tak 18:18. Tak to je ještě vpohodě když tam mále být v celou a jedem tam tak půl hoďky, jen by jsme si musely pohmout s převlíkáním. No pak už to šlo trochu hůž.. Její mamka něják né a né jít a už jsme celkem nestíhaly. Potom už jsem byla trochu netvózní, že to nestuhneme. Asi tak 18:35 jsme vyjely. No tak to už jedeme trochu později no, ale tak její mamka jela rychle tak jsem si řekla, že když si pohneme tak to ještě stihnem. Ale! Potom jsme špatně odbočily a musely jsme se vracet, ale než jsme mohly auto otočit ztápky tak to trochu travlo. Asi 18:50 jsme byly ztápky na té odbočce a jely dobře. No, ale teď už bylo jasné, že to rozhodně nestihneme. No tak kámošku napadlo, ať už se začneme převlíkat. No, vlastně nám nezbývalo něco jiného, tak jsme začaly.
Tričko šlo celkem dobře, u kalhot byl trochu problém, ale všechno ok. Potom jsme si zavazovaly boty a u toho mi bylo trochu blbě, jak jsme byly bez pásu do těch zatáček. I když jsme vysedly jsem to pocítila :D . Pak ještě mikina a bylo to. No, co bylo celkem zábavný tak bylo udělal si culík. Obě jsme měly drdol a s ním se necičí dobře, tak jsme ho musely sundat a udělat jen obyčejný culík. Bylo to trochu složitý, když jsme to měly nalakovaný a ještě k tomu jestli víte jak vypadají třeba učesaný vlny nebo lokny, tak víme, že to není moc hezký. Tak jsme to něják jakš takš daly do culíku, který měl celkem objem jak byly ty vlny učesaný. Vypadalo to zajímavě a i divně zároveň. V čem byl ještě další problém byl najít všechny vyslečené věci a dát je do tašky. Obě jsme doufaly, že jsme si nic nezapoměly, protože jít pak třeba bez boty bych nechtěla :D .


Nakonec jsme přišly asi o 8 minut později, ale bylo to vpohodě. Zahrály jsme si dobře a ikdyž jsem byla ze začátku trcohu naštvaná, že Renčina mamča mohla bych rychlejši, tak jsem spíš ráda za úžasný zážitek a teď, kdy si na něj vzpomenu, spíš se zasměju. :)

Spousta otázek, ale odpovědi chybí

28. ledna 2012 v 22:53 Přemýšlím..
Vždycky jsem měla jasno v tom čím chci být, něco chci dostáhnou, co jsem a prostě jsem měla v hlavě pořádek. Ale teď? Teď je tam pěkný zmatek. Vlastně už jsem psala, že 'přežívání' stoljí za nic, ale na jednu otázku jsem odpověď vždy měla. A to na co čím chci být.
Můj sen byl být učitelkou. No jo, není to nic moc, ale věřím, že by mě to bavilo a koho v dnešní době práce baví že? Mám ráda děti a vždycky když jsem byla malá ráda jsem si hrávala na učitelku. Takový sen už mám asi od 3 nebo 4 třídy a až do teď to bylo jasný, ale dneska se jen tak zamyslím a řeknu si jestli nemám na víc. Přece jen, učitelky nerou celkem málo peněz a vzdělání na to musí být celkem vysoký. Já jsem v osmé a sice nemám žádny jedničky, ale jedna nebo maximálně dvě dvojky mi příjde celek dobrý. Když někomu řeknete 'Jsem učitelka' nebo 'Studuju na učitelku' tak nic moc asi, ale kdy řeknete 'Jsem umělecká fotografka' nebo 'studuju na zdravotnici' tak si řeknete že je to zajímavější a jako doktorka pomáháte i lidem. Někdy si říkám, jestli nemám navíc, něž jen sedět za stolem a pak ztloustnou, zestárnou a tak.
Ale nadruhou stranu, nevím co jinýno bych mohla dělat. Já vlastně ani nic moc neumím. Proto si myslím, že 'kdo neumí, ten učí' . Tolik povolání, ale já nevím co. Doktorka nebo zubař ze mě asi nebude. Kdybych se měla někomu hrabat s puse nebo pohled na to když někdo krvácí.. Ou, to asi né. Kreslit ani zpívat neumím, a ani s počítačem nejsem mistr. Mamtka je ůčetní a říká ať to v žádným případě nedělám, takže ekonomika asi taky nic a popářka nebo uklízečka nepřipadá v úvahu :D Vím, že je brzo, ale prostě mě to deptá když najendou ta šprtká nemá jasno
A to není jediná otázka na kterou už nezmám odpověď. Už ani nevím kdo jsem já. Každý den jakoby by z postele vztávála jiná osoba..

Možná zas nejsem tak dobrá jak si myslím, ale i tak. Co když mám opravdu na víc? Kdo vlastně jsem? A odpověď? Jako vždy, nevím .

Orange head !

15. ledna 2012 v 18:00 Zajímá mě..
Vždycky když vidím jít někjákou holku po ulici, nebo nějákou vidím na fotce se zrzavýma vlasama tak jsem to úplně obdivuju!
Ať je jí 10 nebo třeba 50, ať je to světlá nebo tmavá oranžová tak jsou ty vlasy prostě dokonalý !! Oh..
Úžasný jsou!
A tak jsem to zkusila taky... ;P

Původně jsem hodně tmavej špinavej blod až do hněda..
Ale tuto barvu bych už neviměnila! Ať si každá říká co chce, mě se libí mnohem víc, něž to co jsem měla před tím.. ^^

Pátek 13.

14. ledna 2012 v 17:12 Zažila jsem..
Moc lidí se na pátek 13. nětěší, protože je považovaný za nešťasný den. Je to proto, že existuje jakýsi speciální druh fóbie z čísla 13 (triskaidekafobie).
Já to teda moc nechápu, proč zrovna pátek a jak někdo může mít fóbii z čísla, ale co už. Ale jsem ráda že mi to nevadí, prože kdyby jo, tak by mi vadili moje narozeniny když je mám 13. a mám někdy tu smůlu a na pátek mi zrovna výjdou a narozeniny mi vadit nikdy nebudou! :D Ale pro mě to znamenalo spíš jen dálší obyčejný den. Nikdy jsem neprožívalá ten den a nestrachovala se, že se něco hroznýho stane.
Tento pátek se mi sice nezlomila noha a ani se mi nestal pořádný trapas o kterém se mluví další 3 dny, ale rozhodně to nebyl můj šťastný den, ikdyž začal celkem hezky.
Ve škole dobrý, žadný špatný známky nebyly, spíš naopak, potom jsem jela s kámoškou do města to byla taky fajn. Pak mě napadlo jeslti u mě nechce spát,že si obědnáme pizzu a tak. Tak jsem volala mamce jestli můžu a ona mi řekla, že jí není dobře a sestře taky ne. Hlavně, že když já ležím nemocná v posteli tak si svýho borca přivede! Ale řekla jsem si, že dobře, necháme to na jindy. Ale pak příjdu dom a sestra se s kámoškou smějou přes celej byt a mamce to nevadí, hlavně že jim bylo tak moc špaatně!! Grr.. Už mě to štvě. Třeba ona dostane 2 z testu z matiky a mamka o tom mluví další dva dvy jak je sestra šikovná. Já dostanu 1 z čtvrtletky z matiky a řekne mi, že jsem dobrá , to je všechno! Fajn, je o dva roky starší tak to má težší, ale ona měla jen test, já čtvrtletku, ona dostala 2 a já 1 ! Jako by ju měla radši !!

Bude i ten máš svět mít šťastný konec?

9. ledna 2012 v 21:18 Přemýšlím..
Když se povídáte na svět z vrchu, jak všude možně chodí spousta lidí, kteří neustále někam spěchají, řekli byste, že už tu lidé moc dlouho nebudou a spěchají do záhuby.
Ale já bych řekla, že záleží na úhlu pohledu. Můj pohled je pokaždé jiný, ale přesto vždy vidím jednu a tu samou věc. A to jak je většina lidí bezohledných, sobeckých a dokáží jen ubližovat. Jakoby měli místo srdce kus ledu. A Asi každý ví, že to rozhodně není obdivuhodná vlastnost. Takoví lidi jsou většinou chladní, smutní a nepříjemní, takže si každý určitě řekne že s ním není moc zábavy, tak si ho nebude moc všímat a najde si lepší kamarády, ale já si myslím, že ten člověk má důvod k takovému chování. Co kdyř chudáčkovi někdo moc ublížil a neví jak dál? Co když přišel o někoho blízkéhoa němůže se s tím srovnat? Ně, přesně tyto otázky si nikdo nepoloží. Ale proč? ..

I mě někdy príjde, že mám poslední dobou srdce z ledu. Asi už dva nebo tři týdny jsem totáně bez nálady, chodím jak tělo bez duše, všichni se smějí a jen já sedím, koukám do blba, vůbec nevnímám o čem se baví a přemýšlím si o svém. Je to hrozný a nevím co dělat posledních asi pět dní každý večer brečím nad sebou, svým životem atd.. Jednou jsem začala tak brečet, že jsem asi 10 minut v kuse nemohla přestat.. A víte co je na tom 'nejvtipnější'? Ikdyž nejsem nějáka extra populární, ani jedna moje kamarádka si nevšimla. Příjde mi, že se mi něják odcizují, už se spolu ani moc nebavíme, někdy mi příjde, že se musím vetřít.. já prostě nevím jak a co dál.. :( Ikdyž se zas tak nedivím, před nimi se stále jen přetvařuji aby nic nepoznali. Teď to na mě prostě něják všechno padá a já to nezvladám, nekdy mám sto chutí s tím zkoncovat.. Bože! ááá! pomóóc! už prostě nemůžu, nikdo nic neví jsem na to sama. A to je můj život, přetvářka před svými přáteli a pak si brečet jakej mám život.. Snad někdy začnu doopravdy žít.. Prosím!

.. Sice se utčitě najdou i nějáke dobré duše, které jsou ochotné pomáhat, ale tato vlastnost, jako je ochota, je v našem světě stále vzácnější. Bylo by opravdu krásné kdyby neexistovala nássilí, vraždy a krádeže, ale to je asi opravdu hudba budoucnosti.

V tomto našem světě se stále šastěji setkáváme s lidmi, kteří jsou závistiví, zlí a arogantní. Podle mě je to dnešní uspěchanou dobou, honem za majetkem, penězi a slávnou.
V době pravěku, kdy si lidé byli rovni a neměli si co závidět, tyto vlastnosti vůbec neexistovaly. Proč se to vše změnilo?!
V době pravěké sice nebyly počítače a dnešní elektronika takové úrovně, ale lidé měli k sobě blíž, více komunikovali a měli mnohem méně špatných vlastností. A pak si říkáme, že jsme ti chytřejší...
Lidé na sebe začali být zlí postupem času, ale věřme na šťastný konec, jako v pohádce, že se vše v dobré obrátí a lidé se začnou mít zasevíce rádi.
Ale pohádka a realita jsou dva zcela odlišné světy. Bude ten náš svět mít šťastný konec? On tom rozhodneme jen my ..

Love it ^^

6. ledna 2012 v 22:06 Zajímá mě..
A je to tu, úterý už pomalu končí, na obloze tma, ale pro mě to teprve začíná. Sedám do auta a celá vzrušená se koukám jak mizí krajina kolem mě. Pomalu dojíždíme na místo. Popadnu svoje věci a vystupuju z auta. Dojdu tam, převleču se a ještě s větším vzrušením procházím tu dlouho chodbu až tam. A je to tu, otevírám dveře a jsem tam.. Ano! Tenisová hala a kurt který tam čeká ne mě.
Přesně tak, můj koníček je tenis! Chodím do něj asi něco málo přes rok a baví mě to víc a víc. To bude možná tím, že se zlepšuju. Miluju ten pocit když držím pevně v ruce raketu, stojím v pozoru a soustředěně sleduju míček až ho trenér odpálí na mě. Miluju to potěšení, který mám, když ho odpálím zpátky jak nejlíp to dovedu a miluju, když se mi to povede a trenék mě pochválí za ten krásnej odpal. Prostě a jednoduše miluju ten sport!
Ani nevím, jak je možné, že mě to tak chytlo. Většina koníčků co jsem dělala mě přestala celkem brzy bavit, ale tenis? Ten mě baví pořád. Nejspíš to bude tím, že tam chodím s kámoškou, se Špenátkou. Začátky byly trochu těžší, ale teď je všechno super :)
Někdy si nás dvě představuju jak se sejdem za 20 nebo 30 let někde na mistrovství, ale to se nestane no. Ale doufám, že se aspoň sejdem jako staré známě a pořádně si zahrajem.


Celkem stará fotka, není ani moc pěkná a vypadám tam hrozně, ale lepší jsem nenašla :/
Zmiň se mi tu a až budu slavná teniska tak si na Tebe vzpomenu a dám Ti outogram ;) :D

Cesta za lepším životem

5. ledna 2012 v 18:23 Přemýšlím..
Svým životem jsem procestovala už mnoho míst a ušla mnoho kilometrů, ale než po té svě cestě dojdu za lepším životem budu muset ujít ještě mnohem víc. Řekla bych, že ta cesta nebude snadná, tak jako není život samotný, že ještě mnohokrát zakopnu, spadnu nebo šlápnu vedle, ale vždy se zednu a půjdu dál s hlavou vztyčenou a všechny modřiny se zahojí. A ikdyž cesta snadná nebude, dá se vždy ulehčit. Pro někoho jsou důležité peníze, drahá auta a značkové oblečení. Pro někoho je to zase krása, dokonalá postava a blbé diety, ale pro mě? Pro mě je nejdůležitějsší přátelství..
Cesta je dlouhá a já jsem neušla ani polovinu, ale při každém kroku vedle tu mám prátele kteří mě pomůžou postavit se na nohy a nasměrují mě zpět. Vím, že jen se skutečnými přáteli dojdu nejdál a že zrovna oni budou velkou součástí měho života, asi tak jako láska. Bez prátel byl by každý život moc těžký a proto by si všichni měli vážit každého, kterého mají a chovat se k nim tak, jak si zaslopuží. Spista lidí tuto cestu nenajdou, protože se třeba vydal jinou, takže doufám, že vy se vydáte tou správnou. Jen se do života usmívejte, přeji hodně štěstí :)